Večerní přemítání nad velice důležitýma věcma

4. září 2015 v 23:10 | Kejma |  Blog a my
Myslela jsem, že si už ani nevzpomenu na heslo, když jsem se přihlašovala. Vzpomněla jsem si. A tak píšu článek asi po 3 letech.


Jak shrnout můj život? Nic extra. Prostě nežiju život, který by mě naplňoval. Náš život s Terkou se asi celkově točí jen kolem toho, že si vždycky najdeme nějakou věc, kterou jsme na chvíli posedlé, než přijde jiná věc, kterou začneme žrát daleko víc, a tak stále dokola.
Opravdu nejsme lidé, kteří by mohli nadále pokračovat v natáčení vlogů. Teda pokud by někoho zajímalo dívat se na to, jak ležím v posteli a dívám se seriály den za dnem, pak možná.
Ani mi to nějak nevadilo, poslední dobou jsem si s tím žila více méně smířená a brala jsem to jako součást mého života. Ale teď si říkám, sakra, asi by to chtělo žít víc. Chodit ven, ale ne jen tak do obchodu a zpět. Bavit se s více lidma.

No myslím, že tenhle článek bude asi výplodem mého 5 minutového přesvědčení, že bych se měla seznámit s novými lidmi (což za dalších 5 minut, vzhledem k mé velice výřečné povaze, když někoho dobře neznám, zase zavrhnu) a taky z příšerné nudy, kterou dnes prožívám. Jsem sama v pokoji, mám ještě pár týdnů volno. Co víc chtít? Ale já vůbec nevím, co dělat. Dneska jsem byla na mě ještě celkem produktivní, neboť jsem se odpoledne po 2 a půl letech (nebo po kolika) donutila pokročit v některých důležitých questech ve Skyrimu. Pořád jsem to odkládala, protože jsem si chtěla prodloužit hru a mít se ještě na co těšit. Ale teď večer na mě padla nuda. A už je to fakt velká frustrace, když píšu článek! Terka se bude divit.

Jenže já vím, čím to bude. Mám teď syndrom prázdnoty po zhlédnutí 21. série ANTM. Momentálně žiju tak trochu pořád v tom světě. Jenže Terka je v Chorvatsku a já nevím, jestli se můžu začit dívat sama na některou ze starších sérií. Radši ne. A s tím přichází ona nuda. Nic jiného mě teď zkrátka nezajímá.
Ještě jsem zvažovala, že budu pokračovat ve sledování Attack On Titan, jenže na to jsme se taky začly dívat dohromady. Aaaach.
Pak jsem zvažovala Červeného trpaslíka. Dívala jsem se na serialzone, a ty série začínají někdy v období 80. let, což mě momentálně odradilo. Takže zase na nule. Dnešek asi budu muset prostě nějak přetrpět.

Na zítřek jsem si už naplánovala velice produktivní program. Rodiče jedou pryč (přemlouvají mě, abych jela s nima, možná se jim to povede, tak ještě uvidíme), což znamená, že budu mít celý víkend byt jen pro sebe. A to se musí dobře využít! Jak jinak, než že se budu dívat na telku v obýváku a ne v pokoji! Je tam přehrávač na kazety, takže se chci podívat na Rebelové, a pak nostalgicky vzpomínat s pohádkami jako je Lví král, možná Sněhurka a něco takového, uvidíme, co tam ještě najdu. Toť mé rebelské plány!

Ve středu pak probíhá zápis na vysok..cože? Vůbec nevím, co to melu..ehm (předstírám, že se to dít nebude a nic takového neexistuje!). Takže jako klasická já - mám z toho nervy už tři týdny dopředu.

Já ani nevím, proč tohle vůbec píšu. Nevím, jestli stisknu - hned zveřejnit -. Co vím je to, že potřebuji změnu. Takhle se asi nedá žít věčně. Myslím, že mi tohle prostě přestává vyhovovat. Stačit. To abych se vrátila zpět k tématu na začátku. Nejsem si moc jistá, jak to změnit, protože to bych musela víc chodit ven a hlavně socializovat se, což opravdu není má silná stránka. Asi jsem se měla odstěhovat do Anglie a žít tam v bytě 1+kk.
Ach joo, co teď budu dělat celý rok? Chodit na vysokou a přetrpovat každý den, až konečně budou prázdniny, kdy budu moct jet na týden na nějakou supr dovolenku, a pak to samé další rok a další....

Končím. Už vím, proč nepíšu články. Příliš se mi díky tomu rozvířily v hlavě myšlenky, které se snažím zatlačit co nejhlouběji to jde.

Asi by to chtělo koncert. Abych si dokázala, že ještě jsou věci, které stojí za to. Jenže ten koncert by musel být top, jinak to nemá smysl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama